Jdou takhle tři želvy po poušti.Už jdou dlouho a jsou celé vyprahlé.Najednou najdou na zemi kelímek.Říkají si: vememe ten kelímek, co kdybychom náhodou narazily na vodu.Ale po chvíli se rozhodnou že je zbytečné se s ním vláčet.Jdou tedy dál a po třech letech narazí na oázu.A říkají si: měly sme ten kelímek vzít, alesp´ˇn bysme měly vodu na další cestu.Po chvíli se jedna obětuje a řekne, že se tedy prokelímek vrátí, ale že jí ostatní dvě musí slíbit, že se z oázy ani jednou nenapijou dokuď se nevrátí.Želvy jí toslíbili a ona odešla.čekaly na ní tři roky, po dalších třech letech si řekly: tak počkáme ještě rok a pak už se napijem.Počkaly tedy ještě rok a pakse zoázy napily.Najednou z křoví vykoukla ta třetí želva a povídá: Tak to teda ne holky jestli si nemůžem věřit, tak to já nikam nejdu.